Imperiální garda
"Eldaři,Tyranidi,povstalci,kacíři a síly Chaosu útočí na Impérium každou chvíli.Kamkoli se podíváš,pod každý kámen ,za každý strom ,tam je nepřítel Lidstva a Císaře který chce svrhnout 10 000 let trvající pořádek a prosperitu.Víš co nás musí ochránit před celou galaxií přeplněnou nenávisti,utrpením a zlem?Ty hochu,ty protože ať chceš nebo ne ,teď jsi v armádě!"
Komisař Cragg před bitvou o Ultimus VII
Imperiální Garda je největší vojenskou organizací která kdy existovala.Jsou základním pilířem obrany Imperiálního vesmíru.Tito stateční muži a ženy,kteří pocházejí ze všech koutů známího vesmíru ,nasazují své životy při ochraně Impéria.Jejich odměnou je vědomí ,že Impérium je silné ,nezlomné a připravené kdykoli bránit to ,co je právoplatně jejich.
Cadianští vojáci
Planeta Cadia je jedna ze strategicky nejdůležitejších oblastí v Impériu.Leží v stabilním vesmíru před Okem Teroru zvaném také Cadianská Brána.Toto je jediná bezpečná cesta z Oka Teroru přímo k Zemi.Kvůli tomu jsou Cadianští vojáci tvrdí a používaní k řešení problémů s nájezdy Chaosích Space mariňáků z Oka teroru.Nájezdy Chaosu a Eldarů jsou tam na denním pořádku. Pluky rekrutované z pralesního světa smrti Katachanu jsou známé jako experti na boj v silně zalesněném terénu, především bažinách a hustém podrostu džungle. Všichni jsou velice schopní bojovníci a vzhledem k vyšší gravitaci jejich světa jsou silnější než většina lidí. Jsou divoce hrdí a spíš než z nějaké úcty k autoritě spolu bojují ze silného pocitu společné věci. Narozdíl od většiny pluků není neobvyklé, aby byl Katachanec na důstojníka povýšen z obyčejného vojáka. A přestože Katachanské pluky bojují na mnoha různých typech bojišť, nejvíce smrtící jsou v husté džungli.
Catachánští bojovníci
Catachánští bojovníci pocházeji z planety Catachan, smrtelného světa plného džunglí kde nic není tak jak to vypadá.Na Catachanu je boj cestou ke každodennímu přežití.Je něm nejvyšší úmrtnost na to že je jeden ze světů kde se nebojuje.Všichni lidé jsou trénováni od chvíle kdy jsou schopni držet zbraň v ruce.Vytvořili specializovaný styl boje založený na nízké viditelnosti a vysoké pohyblivosti. Jedině to jim pomáhá přežít na Catachanu ale i kdekoli jinde.
Steel Legie
Steel Legie je mechanizovaný pěchotní regiment Imperiální Gardy.Historie je neznámá.Jediné co víme je že tato armáda byla založena během 3. války o planetu Armaggedon na stejné planetě.
SLAVNÉ BITVY IMPERIÁLNÍ GARDY
PŘECHOD PŘES XANIJES
Řeka Xanijes se na Matapu IV. rozpíná na více než 4,000 mil. Během protahovaných bojů proti oddílům Zrádcovské legie Železných bojovníků ji musel Katachanský VI. pluk (‘Kobry’) překročit i proti silnému odporu. Železní bojovníci se stahovali před rychlou ofenzívou Ryzanského IX. obrněného pluku, a na ústupu ničili všechny mosty. Přesměrovat ofenzívu na zbývající mosty by Imperiální gardě zabralo několik týdnů. Plukovník Kober Kore se dobrovolně přihlásil, že jeho pluk zaujme pozice za Xanijes a udrží je tak dlouho, dokud inženýři Ryzanského IX. nezbudují most pro své tanky.
Útok začal za posledního světla, kdy tři roty Katachanské pěchoty přebrodily mělčiny Xanijes u Matapanského masivu. První četa téměř dosáhla druhého břehu (řeka byla v tom místě téměř tři sta metrů široká), když je spatřily stráže zadního voje Železných bojovníků. Střely z bolterů začaly svištět vzduchem, ale Katachané odvážně pokračovali v postupu nehledě na těžké ztrát. Podpůrná palba Ryzanů byla kvůli panující temnotě jen sporadická – Kore úmyslně zvolil zataženou noc, která měla jeho přechod zakrýt. Proti Katachanům brzy stálo množství tanků Železných bojovníků, zejména půl tuctu Predátorů. Obrnění nepřátelé způsobily další těžké ztráty, ale pěchota odvážně držela, dokud nebyly na provizorních vorech převezeny jejich protitankové a podpůrné oddíly. Když byly těžké zbraně na místech, začali si Katachané na Železných bojovnících vybírat vysokou daň. Neustále se temnotou přesouvali, aby odpadlým Vesmírným mariňákům znemožnili určit jejich přesný počet či pozici. V příštích osmnácti hodinách odrazili Katachané tři protiútoky, zatímco Ryzané postavili nejprve pontonový a pak pevnější most.
S prvním světlem příštího dne (Matapanská noc trvala v tom období asi dvacet hodin) začaly přes Xanijes rachotit první Ryzanské tanky, které nedaly Železným bojovníkům žádnou šanci seskupit se a zbudovat opravdové obranné postavení. Válka trvala ještě další tři měsíce – byla by však podstatně delší, nebýt oběti, kterou oné krvavé noci přinesli Kobry.
BITVA O PEKELNOU HORU
Při protipovstaleckých operacích na Saduja Minoru dostala 3. rota Katachanského XVII. pluku (‘Vyjících ďáblů’) rozkaz dobýt nepřátelské pozice ve spletitých pralesních údolích mezi Sierrskými pahorky. Protivník byl dobře zakopán a ovládal podzemní síť bunkrů a tunelů, která mu umožňovala pohybovat se po úbočí hory pod povrchem a vyhýbat se tak průzkumu a bombardování letadel Imperiálního námořnictva hlídkujících na obloze. Po přípravném útoku stratosférických letounů a dělostřelectva si 3. rota začala probojovávat cestu po strmém svahu, o to těžší, že nedávné deště proměnily pralesní půdu ve změť bahna a tlejícího listí. S využitím svého celoživotního tréninku a znalostí se však Katachané dokázali dostat na dostřel povstaleckých pozic s minimálními ztrátami. Následovala zdlouhavá přestřelka, až nakonec poručík Folie zavelel 2. četě k přímému útoku a její plamenomety vyzbrojené oddíly zatlačily zrádce do jejich podzemního bludiště. Divoké boje v chodbách pokračovaly téměř hodinu, dokud útočníci s použitím náloží nezřítili mnoho komor a nevytlačili tak povstalce znovu na povrch. Tam už je Katachané snadno postříleli; jejich dokonalá orientace na bojišti jim umožnila zničit nepřítele, který je mnohokrát přečísloval. Místním je nyní vrchol známý jako Pekelná hora, odkaz na zuřící ohně a valící se černý kouř, který zahalil hřeben ve chvílích nejzuřivějších bojů.
MORDIANSKÁ ŽELEZNÁ STRÁŽ
Kultura Mordianu je legendární svým přísným a disciplinovaným režimem. Na úlovém světě ponořeném do tmy jsou prostředky vzácné, a každé Mordianské dítě se učí naprosté úctě k autoritě už od narození. Z toho důvodu Mordianští Imperiální gardisté svým důstojníkům bezvýhradně důvěřují, a ke zničení nepřátel jim dopomáhají vysoce účinná a regulovaná střelecká cvičení. Sami Mordiané tvrdí, že dokud bude v jejich čele stát důstojník, probojuje se Železná stráž třeba až do samotného pekla. Jen málokdo by nesouhlasil.
OBRANA BARBAROSSY
Roku 796.M41 napadly Imperiální úlový svět Metrolis jednotky Orčího válečného Diktátora známého jako Velký despota z Dregruku. Naštěstí pro Metrolisany přistály hordy Velkého despoty více než tisíc kilometrů od hlavního úlu, Barbarossy. Cestou přes popelové duny se zelenokožci dali do dobývání sousedních úlů. Mezi Despotou a Barbarossou stály čtyři další úly, a u každého města zelenokožce čekali odhodlaní obránci. Jak se délka Orčího pochodu protahovala ze dnů na týdny a pak měsíce, byl na Mordianu (vzdáleném pouhých patnáct světelných let) zverbován pluk a odvelen do Metroliské soustavy. Rozhodnutí velících míst znělo, že Barbarossa musí být udržena za každou cenu, takže Mordianský III. byl umístěn do hlavního města, připraven k boji po boku místních obranných sil a divoké milice zrekrutované z těch nejzuřivějších úlových gangů v oblasti. Ke službě byli donuceni i popeloví nomádi, kteří odvedli skvělou práci při útocích ze zálohy a ještě více postup Orků zpomalili, čímž získali pro přípravu Barbarosské obrany více času. A tak se armády Velkého despoty snesly na Barbarossu v době, kdy začínala hořká zima a duny bičovaly mrazivé prašné bouře.
Přes všechnu svou dravou povahu byla milice úlových gangů při obraně nejnižších pater úlu rychle překonána. V úzkých prostorech tunelů a komor zvýhodňovaly krátké vzdálenosti spíše Orky než lidské obránce. A tak si Orkové postupně začali prorážet cestu vzhůru a cestou masakrovali bránící posádky, které se pokoušely zastavit příval zelenokožců do průmyslových pater špice. Obrana nejvyšších pater před vyjícími hordami Velkého despoty připadla Mordianům. Zabarikádovali několik hlavních přístupových cest a navedli Orky na široké náměstí známé jako Mramorové zahrady. Tam, mezi mnoha sochami velkých hrdinů minulosti, kolem zurčících fontánek a na dovezených Luptianských modrých trávnících, rozvinuli Mordiané své palebné linie. Orkové se rozdělili do tří skupin – jedna postupovala proti Mordianům přímo, zatímco ostatní dvě se vydaly vlevo a vpravo a pokusily se Železnou stráž obklíčit. Orčí řady zasypávala salva za salvou z laserových pušek, které doplňoval rachot těžkých bolterů a hřmění automatických kanónů. Vražedné plechovky vybuchovaly v záplavě plamenů, když prostorný park začaly křižovat paprsky laserových děl.
Frontální útok byl zcela zastaven a levé křídlo Mordianů dokázalo odrazit záplavu zelenokožců, kteří se pokoušeli zaútočit kolem toho konce linie. Na pravé straně však bleskový útok Orčích lehkých vozidel a Bouřňáků narazil do Mordianů, rozbil jejich formaci a pronikl hluboko za jejich pevné palebné linie. Až pak nasadil Plukovník Grauer své zálohy – jednu rotu plamenometných tanků Pekelný pes a půlrotu Leman Russ Exterminátorů. Obrněná vozidla se do vřavy přihnala od hlavního vchodu do Mramorových zahrad, zbraně Exterminátorů hřměly a každý výstřel vysekl v těsně nakupených Orcích krvavý pruh. Pekelní psi vrazily do řad Orků a desítky jich pohltily požáry. Když jejich smrtelný jekot zazněl nad praskáním plamenů, začala se Orčí horda před tímto novým masakrem stahovat. Na to odpověděla Mordianská pěchota, postupovala po četách a zasypávala ustupující Orky další palbou. Těch pár Orků, kteří přežili, uprchlo do nejhlubších oblastí úlu, a v nižších patrech do dnešní dne probíhají pravidelné čistky, které zajišťují, že se znovu nerozmnoží natolik, aby úl ohrozili.
PEVNOST BYZRA
Zemědělský svět Byzra leží asi 75 světelných let od Mordianu. Krom místních oddílů záškodníků Byzru bránila také rota Mordianského XXI. pluku. Rota byla rozdělena do několika posádek, od jednotlivých oddílů umístěných v nepočetných osadách světa, po celou 4. četu v pevnosti Byzra – jediné pevnosti a hvězdném přístavu planety. Eldaři zaútočili jako obvykle nečekaně, malá jednotka cizáků se snesla téměř na střechu pevnosti Byzra. Překvapivým útokem téměř dobyli citadelu při první zteči, dříve než Astropat pevnosti vůbec mohl poslat jakoukoliv zprávu. Hrdinná poslední obrana 3. a 4. oddílu, které zemřeli do posledního muže, však zadržela Strážce a bojovníky Aspektů dost dlouho, aby Astropat stihl do éteru promítnou volání o pomoc. Četa držela hradby bašty sedm hodin, vybičována k zázračným hrdinským skutkům příkladem, který poskytoval Komisař Dower – odvážný Komisař, který sám pobil oddíl bojovníků Aspektu Bodavého škorpióna poté, co zemřel poručík Lage a jeho velitelský oddíl. Později padl, když se vrhl proti sněmu Čarodějů vedoucích Eldarský útok. Jeho energetický meč je dodnes uchováván ve stázové komnatě zbrojnice pevnosti. Čas, který hrdinnou obranou pevnosti získali, využil zbytek roty na Byzře moudře, zverbovali místní milici a dohlédli na to, aby se farmáři a jejich rodiny bezpečně ukryli v bunkrech zbudovaných právě k ochraně obyvatel před takovými útoky. Také poskytl Imperiálnímu veliteli Hournovi čas uniknout spolu se svou rodinou a pomocníky raketoplánem.
Věrný otrok se naučí milovat bič